Existují dva hlavní směry. Buďto se pěstuje venku,
nebo se pěstuje doma. Oba tyto přístupy lze samozřejmě kombinovat.
Někteří předpěstují doma a dopěstují venku. Naprostá většina pěstitelů
alespoň doma klíčí.
Domácí pěstování
Má velkou výhodu. Rostlinky jsou pod neustálou kontrolou. Pěstitel je s
nimi v kontaktu prakticky denně. Může reagovat na jakékoliv změny.
Naučí se porozumět požadavkům rostlinek. Nevýhod je také dost. Při
pěstování doma, je třeba rostlinkám zařídit umělé osvětlení a to žere
elektřinu a elektřina zase žere peníze. Dalším nebezpečím je, že pokud
k vám vtrhne policie (pochopitelně musí mít povolení k domovní
prohlídce), težko budete tvrdit, že vám tu skříň plnou rostlinek,
zapojenou do elektrické zásuvky někdo podstrčil.
Pro pěstování marihuany jsou důležité tyto tři složky:
- Světlo
- Půda
- Oxid uhličitý
To
platí pro pěstování čehokoliv. Rostliny fungují jako chemické továrny.
Pomocí světla přeměňují oxid uhličitý na kyslík a získaný uhlík
využivají na svůj růst.
Ke svému růstu dále potřebují tři důležité prvky, které získávají z půdy:
- N - Dusík
- P - Fosfor
- K - Draslík
Toto
jsou zároveň tři nejdůležitější složky všech běžných hnojiv. Obsah
těchto prvků ve hnojivu se udává většinou v procentech. Například mi tu
zrovna na stole stojí lahvička hnojiva jménem Harmavit Speciál.
Obsahuje 10% Dusíku, 9.5% Fosforu a 10.5% Draslíku. Takovéto hnojivo
budu označovat 10-9.5-10.5, nemá smysl to označovat takto přesně bude
stačit 10-10-10. Existují dokonce i 20-20-20. To jsou velmi silná
hnojiva. Živiny zpočátku dodá kvalitní půda. Při pěstování doma se
vyčerpá a je třeba později dodat hnojivo. Projděme si postupně ony tři
hlavní činitele.
SvĚtlo
Nedá
se svítit, musí se svítit. Otázka zní: Čím a kolik? Ve volbě svítidla,
kterým bude pěstitel osvětlovat svůj domácí pozemek existují v podstatě
tři možnosti: Žárovky, Zářivky, Výbojky.
Žárovky:
Jsou nejméně efektivním zdrojem světla. Většina energie, kterou
spotřebují se v nich promění na teplo. Výhodou je, že jsou levné. Barva
jejich světla je načervenalá. Vyzařují především v červené oblasti.
Chybí jim modrá složka světla.
Zářivky:
Jsou efektivním zdrojem. Většina příkonu je vyzářena ve formě světla.
Všichni známe klasické zářivkové trubice. K těm je třeba další
"bižuterie" (startér, tlumivka, kondenzátor), která celé zařízení
prodraží. Zářivkové trubice se vyrábějí v různých délkách a výkonech.
Důležitá je barva jejich světla. K dostání jsou dvě základní provedení.
Cool White, neboli studená bílá. Takováto zářivka vyzařuje světlo
namodralé, má tedy většinu vyzářeného světla v modré oblasti světelného
spektra. Druhým provedením je Warm White, což je teplá bílá. Světlo je
načervenalé a výkon je tedy soustředěn do červené oblasti spektra. Pro
pěstování je vhodné obě barvy světla kombinovat, aby bylo světelné
spektrum vyrovnané. V BauMaxu jsem viděl i speciální zářivky GroLux
určené přímo pro pěstování rostlin. Je to zářivka s vyváženým světelným
spektrem. Ovšem cena okolo 400 Kč ji činí nepoužitelnou. Červená část
světla prý podporuje růst stonku (kytka roste do výšky), modrá část
spektra podporuje růst listů (růst do šířky). Kromě klasických trubic
jsou dnes velmi rozšířené tzv. úsporné, kompaktní zářivky. Jsou to
vlastně zářivky, které se šroubují přímo do žárovkových objímek. Ve
svém těle mají přímo zabudován elektronický startér. Opět s cenou kolem
400 Kč, nejsou při pěstování příliš používány. Výhodou by měla být
jejich větší životnost oproti zářivkám s klasickým strtérem a
tlumivkou. S jejich úsporností je to následovně. Jsou úspornější než
žárovky. Kompaktní zářivka o příkonu kolem 20W, se svým světelným
výkonem vyrovná 100W žárovce. Spotřebovává tedy pětkrát méně energie.
Totéž ovšem platí i o zářivkových trubicích. Tedy trubice versus
kompaktní "úsporné" zářivky vychází fifty : fifty. Většinou se používá
pro každou rostlinu jedna zářivka metr dvacet dlouhá.
Výbojky: Jsou v reflektorech na
stadiónech, jsou ve veřejném osvětlení. Podle toho, kterým plynem je
výbojka naplněna, vydává příslušně zabarvené světlo. Často se výbojky
kradou ze sloupů veřejného osvětlení. Zaprvé je to vandalismus a
poškozuje to veřejné mínění o nás "feťácích" a za druhé, sodíkové
výbojky, které se používaji při veřejném osvětlení mají výrazně
oranžovou barvu, jsou navrženy tak, aby jejich světlo dobře pronikalo
mlhou a deštěm. Mají výrazný nedostatek vlnových délek z modré části
světla.
Halogenové lampy: To
jsou taková ta světla, která se automaticky rozsvítí, když se v noci
motáte okolo nějaké vily. Za cenu kolem 500 Kč lze koupit halogenku o
výkonu půl kilowattu zabudovanou do reflektoru. Podívejte se v
BauHausu, Baumaxu, nebo někde, kde prodávají osvětlovací techniku.
Halogenky jsou levné a výkoné, proto se používají nejčastěji.
Ceny světelných zdrojů ze dne 1.2.2002
Svítídlo |
Cena Svítidla |
Měsíční účet za elektřinu |
Zářivková trubice Philips 58W, 150cm |
59,- |
182,- |
Zářivková trubice Sylvania 36W, 120cm |
77,- |
113,- |
Halogenový zářič Philips 500W |
169,- |
1566,- |
Reflektor včetně halogenového zářiče 500W |
299,- |
1566,- |
Úsporná kompaktní zářivka Osram 23W |
398,- |
73,- |
Halogenový zářič Osram 1000W |
415,- |
3132,- |
Zářivková trubice Sylvania GroLux 36W, 120cm |
459,- |
113,- |
Reflektor včetně halogenového zářiče 1000W |
1009,- |
3132,- |
Zářivky a žárovky s ekvivalentním množstvím světla
Klasická žárovka |
Kompaktní zářivka |
25W |
5W |
40W |
7W |
60W |
11W |
75W |
15W |
100W |
20W |
120W |
30W |
Jak
je z tabulky patrné, čím více světla, tím více zaplatíte za elektřinu.
Platí, že měsíční účet za elektřinu je roven příkonu zařízení ve
wattech krát 1.08. Je důležité zvolit svítidlo s dobrou účinností.
Například žárovka o příkonu 100W, přemění na světlo pouze něco okolo
20W. Za celoměsíční provoz takové žárovky zaplatíte 108 Kč, ale
prosvítíte vlastně pouze osmnáct pade. Zbytek, tedy více jak 80 Kč se
přemění na teplo. V tomto ohledu jsou mnohem lepší zářivky, kde se mění
na světlo téměř všechna dodaná energie. Jak je tomu s halogenkami, to
nevím.
Důležité je, aby světlo, které rostliny
přijímají, mělo co nejvyrovnanější barevné spektrum. Rostliny se totiž
podle barvy světla orientují, co je zrovna za roční období. Bude-li na
ně dopadat především červené světlo, budou si myslet, že už je podzim a
předčasně vykvetou. Jelikož jsou rostliny zelené, znamená to, že zelené
světlo nepohlcují a odrážejí jej. Budete-li svítí na kytku zeleným
světlem, bude si myslet, že je tma. Květiny prostě zelené světlo
nevidí.
Důležitým faktorem je délka umělé noci a
dne. Je tu druhý činitel určující virtuální roční období. Pokud žijí
rostliny venku. Začíná jejich vegetační období v květnu. Semínka začnou
klíčit, pak následuje období růstu a na podzim přichází třetí, poslední
období, kterým je doba květů a plození. Konopí je jednoletá bylina. Na
konci roku zemře a musí proto vytvořit dostatek semen, které zajistí
nový život v příštím roce. Aby rostlina poznala, že se blíží studené
období roku a že je tedy třeba začít kvést, aby stihla vytvořit semena
dříve, než přijdou první mrazy, orientuje se podle světla. Jedním z
faktorů je barva světla, druhým faktorem je délka noci. Na konci roku
se noc prodlužuje. Bude-li délka noci alespoň 12 hodin, rostliny
vykvetou. Existují pěstitelé, kteří pěstují jednu rostlinu už třeba tři
roky. Osvětlují ji tak, aby nikdy nezůstala víc jak deset hodin po tmě
a kytka roste a roste.
PŮda
Ke
kořenům konopí by měl mít přístup vzduch. Používá se tedy zemina
vzdušná, pórovitá. Pokud z takové půdy uděláte kuličku, měla by se po
zmáčknutí zase lehce rozpadnout. Hlína se sterilizuje v troubě, nebo
mikrovlnce. Zahřívá se na 200 stupňů po dobu 30-40 minut. To zneškodní
veškerý život v půdě, takže by z ní nemělo růst nic, co tam nebylo
zasazeno. Při takovéto domácí sterilizaci to dost smrdí. Nebo je také
možnost již upravenou hlínu koupit za pár korun v zahrádkářství. pH
půdy by mělo být zhruba neutrální (okolo 7). Pro zvýąení pH se používá
mletý vápenec, nebo vápno. Míchají se do půdy.
Hnojiva:
Většina hnojiv má tu nepříjemnou vlastnost, že postupně zvyšují
kyselost půdy. Nemá cenu hnojit dříve než za tři týdny po přesazení
rostlin. Dávky hnojiva je třeba zvyšovat postupně. Lze hnojit i
postřikem listů, ale ne dříve než po 1.5 měsíci.
Oxid uhliČitÝ
CO2
je látkou, kterou rostlina dýchá. Získává z ní látky důležité pro svůj
růst. Určitě znáte ze školy fotosyntézu. Fotochemickou reakci, kde jako
katalyzátor působí chrolofyl. 6CO2 + 12H2O = C6H12O6 + 6H2O + 6O2Z
oxidu uhličitého a vody rostliny vyrobí cukr, vodu a kyslík. Jestliže
rostlina nemá dostatek CO2, roste pomalu. Při pěstování ve skříni je
tedy nutná dobrá ventilace. Dokonce někteří používají CO2 přímo z
tlakových lahví. Takto dopované rostliny rostou velmi rychle.
Fotosyntéza ovšem vyžaduje světlo, takže zvýšením přívodu CO2 se musí
zvýšit i osvětlení a dalším vstupním prvkem je voda. Hodně vody, hodně
světla a hodně CO2 vedou k rychlému růstu. Duležité je dodávat všechny
tyto tři složky. Zvýšením pouze přívodu CO2 se nic nezíská.
PĚstovÁnÍ ve skŘÍni
Pěstitel
si pořídí obyčejnou dřevěnou skříň, případně ji vyrobí, vůbec nemusí
být dřevěná. Jde o to, aby v ní byla tma, když ji zavřou a aby z ní
neutíkalo světlo, když se v ní svítí. Skříň se upraví tak, aby měla
nepromokavé dno. Například igelit. Vnitřní stěny se natřou na bílo,
případně polepí alobalem. V americe používají Mylar. Tkanivo navržené
pro NASA, které velmi dobře odráží světlo. Pravidlo zní, ANI FOTON NA
ZMAR. Do skříně se dá police. Skříň se tak rozdělí na dvě části. V
horní, menčí části klíčí semínka. V dolní části rostou rostliny. Lze
samozřejmě dělit i více. Pak se v jedné části klíčí. Tam je světlo
zapnuto non-stop, v další části rostliny rostou, zde se světlo vypíná
třeba na 6 hodin. Ve třetí části rostliny kvetou a tady má noc hodin
12. V takových uspořádáních bývá důležitá světelná izolace všech částí.
Bude-li do části kde se kvete v noci prosvítat světlo z části, kde se
klíčí, bude to narušovat umělou noc a rostliny nevykvetou. Do každé
části se instaluje příslušné osvětlení. Do klíčírny dvě zářivky. Do
části určené pro růst výbojka a do části pro kvetení třeba výbojka a
zářivky. Do klíčírny se pořídí velká miska s pískem, ve které budou
klíčit semínka, případně klíčit řízky (ano jde to a má to spoustu
výhod). Do růstové police třeba pět květináčů alespoň 10x10 cm.
Dospodu, kde se bude kvést, příjdou květináče větší, tak velké, aby se
jich tam vešlo akorát pět. Ke světlům se pořídí spínací hodiny. Jedny
do růstové části a jedny do kvetoucí. Ty budou zajišťovat střídání dne
a noci. Jelikož rostliny potřebují CO2, musí jim ho pěstitelé dodávat.
Do stěny skříně se vyrobí díry a instalují se ventilátory. Světla se
umísťují tak, aby je bylo možné výškově nastavovat. Během růstu rostlin
je třeba je stále posouvat výš a výš. Řeší se to například zavěšením
reflektorů na řetízky, které se zavěšují na háčky. V praxi se to
samozřejmě různě šidí. Mě třeba zrovna teď stojí čtyři květináče na
okně. Bez přisvětlování, bez skříně a ventilátorů. Ovšem, to co z nich
roste, to jsou chudinky.
SemÍnka
Semínka určují kvalitu výsledné rostliny. Nemůžete získat více, než je uloženo v semínku.
Semínka
jsou světle až tmavě hnědá. Za dobré znamení bývá považováno, když jsou
tmavě žíhaná. Délka asi 5 mm. Nelze je příliš dlouho skladovat. Myslím,
že semínka starší než dva roky už vyklíčí asi těžko.
Postup pĚstovÁnÍ
Do truhlíku se sterilním pískem, což je písek z pískoviště pečený v
troubě při 200 stupních 40 minut, se vloží semínka. Spičatější špičkou
vzhůru, do hloubky asi 2 cm. Písek se udržuje stále mokrý. Buďto se
zalévá ze spodu, vzlínáním vody z misky, nebo rozprašovačem. Klasické
zalévání z konvičky by písek odplavilo. Truhlík se umístí těsně pod dvě
zářivky, které svítí non-stop. Ty dodají teplo a po vykouknutí klíčků z
půdy na světlo se v truhlíku ponechají do doby, než z nich vyrostou
první lístky. Klíčení ve vatě není příliž vhodné. Jemné kořínky se do
vaty zapletou a při přesazování se polámou. Obecná zásada praví,
přesazovat co nejméně. Ideální je pěstovat semínka rovnou ve velkém
květináči, ve kterém nakonec bude rostlina i kvést. To ovšem vyžaduje
jiné uspořádání skříně.
Po rozvinutí prvních lístků, jsou to tzv. děložní
lístky, mají hladké okraje bez zoubků, se sazeničky přesadí do větších
květináčů. Nastává doba růstu. Rostlinkám se svítí výbojkou, nebo
kombinací různých světelných zdrojů. Světlo se umísťuje co nejblíže
rostlinám. Je-li světlo daleko, začnou se za ním rostlinky natahovat.
Vyrostou pak dlouhé a tenké, lámou se a ohýbají. Totéž se děje, je-li
světla málo. Někteří pěstitelé v teto fázi svítí stále non-stop, jiní
volí raději střídání světla a tmy v poměru 18 hodin světla a 6 hodin
tmy. Rostlinky zde mohou růst libovolně dlouho. Až mají velikost,
kterou pěstitel považuje za dostatečnou, začne je zahradník nutit ke
kvetení.
Změní se světelný režim na
dvanáctihodinovou noc. Po několika dnech se růst zastaví a začnou se
objevovat květy. Přichází chvíle rozhodnout co se provede ze samci.
Nechá-li pěstitel samce normálně vykvést, dojde k opylení samic,
vzniknou semínka. Chce-li pěstitel sadbu na další rok, zvolí tento
postup. Nevýhodou je, že získaný materiál ma nižší obsah THC, tedy je
méně silnější. Jestliže jde hlavně o psychotropní účinky, odstraní se
samčí rostliny hned jakmile je možné je rozpoznat. K opylení nedojde,
samičí rostliny vykvetou a neplýtvají drahoceným THC na tvorbu semen.
Zde je ukázka, jak se liší samci od samic. Male je samec, Female je samice.
Konopí je rostlina hermafrodit. Není dopředu jasné jakého pohlaví daná
rostlina bude. Teprve během růstu se kytka "rozhodne" čím bude. Nelze
to nijak ošidit. Je nutno rostliny přinutit ke květu a pak podle tvaru
květů určit o jaké pohlaví jde. Existuje několik fint, jak na přírodu
vyzrát. Většina pěstitelů nechce zbytečně pěstovat samce. Mají nízký
obsah THC a je to tedy zbytečně investované úsilí. Ideálem je pěstovat
rovnou pouze samice.
Hlavní
metodou jak, toho docílit je klonování. Odříznutím listu a jeho
zakořeněním získá zahradník geneticky identického jedince, který má
stejné pohlaví jako rodič. Není pak potřeba semen. Někteří pěstitelé
takto rozmnožují jedinou původní rostlinu již 30 let, bez zjistitelné
genetické degenerace. Navíc kvalita marihuany získané z takovéto
rostliny je stále stejná. Každý si tak může množit ten model, který mu
svou kvalitou vyhovuje.
Další fintou je zrychlené
zjištění pohlaví. Dolní část rostliny v místě, kde z ní vyrůstají listy
se zakryje papírem, tak aby byla ve tmě. Tato část začne kvést.
Kontrolou květů lze zjistit pohlaví. Je-li to samec, odstraní se. Je-li
to samice, papír se odstraní a rostlina dále roste.
Prořezávání
je metoda jak získat na jedné rostlině více palic. Palice je vlastně
vrcholek rostliny s květy. Jestliže během růstu odřežete vrcholek
rostliny těsně nad místem, kde vyrůstají ze stonku listy, vyrazí z
tohoto místa dvě větve a na konci každé bude nová palice. Tyto řezy
můžete opakovat. Počty palic rostou geometrickou řadou.
Prořezávání
je metoda jak získat na jedné rostlině více palic. Palice je vlastně
vrcholek rostliny s květy. Jestliže během růstu odřežete vrcholek
rostliny těsně nad místem, kde vyrůstají ze stonku listy, vyrazí z
tohoto místa dvě větve a na konci každé bude nová palice. Tyto řezy
můžete opakovat. Počty palic rostou geometrickou řadou.
Pěstování venku
Úvod
Pro
pěstování venku se dá použít většina rad z kapitol z domácího pěstování
- např.:klíčení, půda, hnojení, ... Výběr místa je třeba pečlivě
uvážit, od něj závisí kvalita vaší sklizně. Říká se, že nejlepší úrody
jsou po přesazení rostlin, když jsou několik týdnů staré. Protoľe jen
30-50% semen vyklíčí, začínáme s pěstováním na malých plantážích. Když
vidíme, kolik rostlin vzrostlo, můžeme si vhodně naplánovat jejich
přesazení do konečného místa růstu venku nebo uvnitř. Výška a hustota
rostlin je přímo závislá na hustotě výsadby. Nahuštěné rostliny
nevyrostou obvykle výš jak 4-5 stop a mají málo větví. Za ideálních
podmínek může rostlina dosáhnout výšky až 20 stop a s 3-4 stopy
dlouhými větvemi. (Umíš si vůbec takovou rostlinu představit? To by
byla opravdová těžba.) Samozřejmě nemá-li někdo čas nebo chuť
přesazovat, jednoduché pěstování venku je postačující. Dobrá věc pro
vysokoškoláky je zasadit rostliny před odchodem na prázdniny a při
návratu budete mít dobré zimní zásoby. Při pěstování venku je nutno
brát v úvahu podnebí, terén, oblast, policejní dohled a roční období.
Rostliny sázíme po posledních mrazech zimní sezóny, obvykle koncem
dubna, začátkem května. Jste-li v oblasti, kde slunce není dostatečně
silné anebo kde začíná hodně pršet koncem srpna nebo začátkem září,
nedoporučuje se pěstovat venku. Slabé slunce vytvoří malé množství
pryskyřice a trvalý déšť hodně pryskyřice spláchne. Budete mít spíš
dobré konopí než dobrou marihuanu. Víc než 80% marihuany vykouřené v
USA pochází z Mexika (státy Sine- loa a Michoacan, které leží asi 1100
mil od rovníku). Slunce je tu silné a horko v letních měsících téměř
nesnesitelné. Vaąe rostliny potřebují minimálně 8 hodin slunce denně,
takže vyberte místo otevřené a suché. Svah kopce, otevřená dráha nebo
místo u řeky dá 12 hodin slunečního svitu denně a rostliny se snadno
zavlažují z blízké říčky. Cannabis dobře roste v půdě, která je každý
rok kypřena. Nepěstujte rostliny v místech, kde je periodický příchod
místních obyvatel. Dávají pozor, když vidí americké chlapce pravidelně
navštěvovat lesy.
Je to jistý krach: jako když jednou
autorův přítel byl vymáknut jedno odpoledne, když tam ošetřoval svoje
"dětičky" na bujných zelených kopcích nádherného údolí Nanou na Havaji.
Najděte si místo, kde úroda může být ohrožena jedině zřícením letadla.
Máte-li těžkosti s nalezením vhodného místa ve vaší oblasti, zkuste
způsob "meziúroda". Meziúroda znamená pěstování vaší marihuany mezi
kukuřicí nebo slunečnicemi, jak se to dělá v Mexiku. Je tak malá šance
na prozrazení. Nedoporučuje se pěstovat trávu dohromady s žitem, popř.
s řeřichou či špenátem. Naopak výhodné jsou: květák, kapusta, řepa,
kukuřice a slunečnice. Pozor na chemická hnojiva.
PŘesazovÁnÍ rostlin
Zjistěte,
zda doba mrazových nocí už minula, protože malé rostlinky neodolají ani
slabému mrazu. Máte-li vybráno místo, uvažte, zda není lépe pěstovat na
několika místech menší množství. Dva týdny před sázením připravte půdu
porytím 40 cm do hloubky. Dle možnosti použijte přírodní hnojiva.
Cannabis neroste dobře v kyselých půdách, pH vaší půdy by neměla být
větší než 5-7. Je-li půda kyselejší, můžete přidat pohár hašeného vápna
na 1m2 a zalévat, aby se vápno vsálo do půdy. Půdu, kde mají rostliny
dále růst je dobré den před přesazením porýt. Pak vyklepneme rostlinku
z květináče i z hlínou a pečlivě jí zasadíme do připravené jamky.
Přesazujte rostliny v podmráčený den nebo alespoň několik hodin před
východem slunce, aby nemusely snášet prudký žár. Každé rostlině dejte
alespoň 1m prostoru. Nesaďte je hlouběji než původně rostly. Abyste
podpořili růst kořenu a pomohli rostlinám překonat šok z přesazení,
doporučuji užít kořenový nebo rostlinný vitamín B. Po přesazení zalejte
pozemek, avšak dbejte abyste jej neutopili. Měl by být vlhký několik
dni, je-li počasí suché a horké. Je-li vedro, a rostliny začnou
vadnout, zakryjte je bílým sáčkem s otvory po boku jako ventilace. V
případě nečekaného mrazu použijte hnědý nebo černý, protože zadržuje
teplo. Prvních 48 hodin po přesazení je kritická doba.
PŮda
Pro
předpěstování rostlinek doma je lepąí si namíchat svojí vlastní půdu.
Půda by měla být namíchaná podle návodu z domácího pěstování, akorát by
hlína měla být z místa, kde bude rostlinka žít po zbytek svého života
před jejím zhulením.
Časová tabulka Na
závěr malá časová tabulka pro pěstování venku. Údaje se liší podle
počasí i podle odrůdy, která se pěstuje. Některé odrůdy jsou rychlejší,
některé pomalejší apod.
střed dubna |
příprava políčka |
začátek května |
setí |
sřed května |
pletí |
srpen až září |
kvetení |
září až říjen |
sklizeň |
gjhj
(jghj, 31. 3. 2008 16:40)